Jirka Chvalina, QB, hostující hráč z Ostravy Stelers.

Není obvyklé, aby hráč z velkého a prestižního klubu přešel do malého – sedmičkového, začínajícího klubu. Co tě, Jirko, přivedlo k mamutům?

Jirka: Láska k fotbalu. Je to srdcová záležitost a životní styl. Odstěhoval jsem se z Ostravy do Zlína, kde jsem studoval, kvůli práce. Ve Zlíně se fotbal nehraje, takže se mi neskutečně ulevilo, když jsem zjistil, že v Přerově někdo nadšený založil fotbalový klub. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, na jaké úrovní budu hrát, prostě jsem chtěl hrát za každou cenu. Vlastně, když nad tím přemýšlím, je to i výzva se postavit na začátek a dotáhnout něco nového, nově vznikajícího až do cíle. Výhodou začínajícího týmu je to, že cílem může být každá kravina – nákup helmy, ramen, kompletace prvního passu, zápis do ligy, první touchdown, vyhraný zápas, atd… Takže cíle se neustále posunují dál a dál, pořád je o co usilovat. Jak se říká, ani nebe není limitem.

Prozraď něco o tvých fotbalových začátcích a celkově kariéře až do současnosti.

Jirka: Ty jo, ani nevím, odkud začít… Na fotbal jsem se chodil dívat jako malý prcek, od roku 1996. Tehdy Steelers vyhráli ligu, poprvé a naposledy jako mimopražský tým. To už byl rok 97. Chodíval jsem na zápasy kvůli svému taťkovi a jeho práci – jeho šéf – Američan – byl headcoachem Steelers. Navíc tam v týmu hrála spousta kolegů. Jeden z nich byl také později reprezentační QB, osobně si myslím, že v Česku špička. No, a postupně jsem se právě tohoto QB ptal na různé věci ohledně fotbalu, na pozice, na systém, občas jsem si sáhl na šišku, dostal jsem od něj dresy, v nichž kdysi hrával, atd. Pak utekla spousta času, kdy jsem hrál jen basket a jednoho dne jsem potkal protihráče z basketu, který se mnou chodil na výšku a kdysi hrál fotbal právě s původní sestavou Steelers. Začali jsme si chodívat házet, začal jsem sledovat NFL, hrát Madden na PC a už to ve mě rostlo. Pak jsem pochopil pravidla, zamiloval se do tohoto sportu a chtěl začít hrát. Takže jsem se přihlásil na nábor do Steelers, kteří zrovna nábor pořádali, což byla obrovská haluz. Tam jsem prošel fyzickými testy a začal trénovat. No, a pak už byl jen krůček od toho, abych si zahrál i zápas. A to se mi i povedlo, když jsem ještě tu sezónu nastoupil jako backup proti Praze Lions. Dostali jsme čouda a tak to začalo. Největší škola pro mě ale byla možnost zúčastnit se reprezentačního kempu, kde jsem se naučil více věcí, než za celou sezónu dohromady. Za to tedy patří obrovský dík dříve zmíněnému QB.

Pozice Quaterbacka je hodně významná a specifická, a to jak na hřišti, tak v zákulisí. Je to pozice, kterou jsi chtěl vždycky hrát? Většina úspěšných, stejně tak, jako neúspěšných akcí začíná u QB...

Jirka: Abych byl upřímný, vždycky jsem chtěl být spíše ten, co passy chytá. Takže jsem se viděl na pozici WR nebo CB, případně FS. Bohužel jsem nějak neměl na vybranou a byla mi kvůli basketbalu přidělena pozice mozku útoku. Já tu pozici miluji, ale zároveň je to peklo, protože všichni hráči na hřišti mají zodpovědnost za sebe a svůj úkol, jenže QB má zodpovědnost za každý útok a k tomu za všechny své hráče v útoku. Přesně, jak říkáš, vše začíná a končí u quarterbacka a já jsem od přírody docela trémista, takže občas bojuji s tlakem okolí. Ale ono se to všechno dá naučit, i ta práce s psychikou, která je právě u této pozice nesmírně důležitá. Další věc, kterou jsi zmínil, je specifičnost pozice mimo hřiště. Fotbal je taktická bitva, kdy jeden systém poráží druhý. A toto s sebou nese nutnost systému studovat. Takže mám za sebou spousty studií nejen techniky házení míče, čtení soupeřovy obrany, ale také hracích systémů a technik jiných pozic obecně. Je pro mě velký přínos, když vím, s čím na mě soupeřův obránce přichází. Když vím, jak přemýšlí nad mým působením na hřišti, když dokážu odhadnout podle postavení, jestli vyrazí proti mně nebo ne. A to jsem se studiem pořád na začátku a nedá se říct, že něco z toho ovládám. Leckdy ani základy.

Mamuti udělali za poslední rok velký kus práce. Jak hodnotíš jejich tréninky, přípravu a celkově podmínky týmu.

Jirka: Mamuti jsou pro mě velkou motivací a hnací silou. Kluci, kteří jsou tam od začátku, vybudovali pevný a fungující tým s velmi solidní hráčskou základnou a s několika velkými talenty. Na některých klucích je vidět, že se fotbalu oddávají a chtějí být každým tréninkem lepší a lepší. A na všech klucích, kteří na tréninky pravidelně chodí a sportu se věnují, je vidět neskutečný pokrok. Když si vzpomenu na bandu lidí, co se dohodli na termínu a chodili si všichni víceméně zaházet šiškou na hřiště, je pro mě obrovskou radostí dívat se, jak se tým vyvíjí. Spousta kluků už i pochopila, že v kopané se předstírá zranění a ve fotbale se předstírá, že zraněný nejsi. Obrovskou zásluhu na tom má kouč. Ten obětuje tolik času, zdrojů a energie všem organizačním věcem, a tréninkům celkově, že se někdy divím, že ho to ještě baví. Dalším faktorem je Vláďa Samohýl (pozn.: asistent trenéra, zajišťuje hlavně zázemí a chod klubu), který pro nás v poslední době úplně žije. Bez jeho pomoci bychom jen těžko zvládali fungovat, stejně tak, jako bez pomoci sponzorů. Díky nim jsou tréninky a celý chod týmu reálný.

ČLAF B letos prošla podstatnou změnou, přibyly nové týmy, rozdělení na divize, atd. Jaký je tvůj tip na výkony týmu v této sezóně?

Jirka: Fúha, tak to je docela peklo otázka, protože jsme mladý a začínající klub s bandou kluků, kteří fotbal nikdy nehráli. Nicméně přesně toto může být naše výhoda – nikdo od nás nečeká výhru v play-off, nesvazuje nás tak nervozita z neúspěchu. V podstatě můžeme jen příjemně překvapit. Takže jdeme do sezóny s tím, že si to musíme hlavně užít. Přece jenom je to tak, že jde o amatérskou ligu, kdy se sportem jen bavíme. Na druhou stranu si myslím, že v ČLAF B jsme všichni tak nějak výkonnostně rovnocenní. Jediné, co nás odlišuje, jsou zkušenosti. Ty nemáme vůbec. Ale jak je fotbal o taktice, tak je také o srdci. A srdcem můžeme porazit kohokoliv v béčku.

Díky. Je něco co bys rád sdělil fandům Přerov Mammoths?

Jirka: Děkuji, minimálně za sebe, všem fanouškům za podporu, je super cítit přízeň, a pokud budu na hřišti, slibuji, že uděláme vše pro to, abychom vás potěšili nebo minimálně pobavili. Vidím fotbal jako velkou show, už jen pro všechny ty srážky, vzrušení a emoce. Takže se na nás choďte dívat, podporovat a hnát nás k lepším výkonům, budeme hrát pro vás. Vás to nic nebude stát, nás to bude těšit a motivovat. Jo, a my nikdy nesimulujeme, nemáme na to prostor!